Vitamín K budou mnozí z vás dobře znát. Souvisí se srážlivostí krve, správnou funkcí krevního oběhu, jater a ledvin a je bohatě zastoupen v listové zelenině, v mase, mléčných výrobcích a v luštěninách. Jeho výrazný deficit je v lidském organismu velice vzácný, i když jeho vstřebávání mohou narušit neúměrné dávky antibiotik. Ve skutečnosti se ale jedná o skupinu dvou vitamínů – K1 a K2.
Vitamín K2 však s vitamínem K1 nemá žádnou souvislost, společným prvkem je pouze vstřebávání této látky v tucích. Přesto je nezbytný pro správné fungování organismu a lékařská věda tento poznatek sdílí se světem teprve několik let. K čemu je vlastně ta ká dvojka dobrá?
Docela nenápadný objev světového významu – K2
Výraz „osteoporóza“ vám jistě není neznámý. Touto nepříjemnou a v určitém stádiu i nebezpečnou chorobou trpí více než dvě třetiny seniorů. Chybějící vápník v kostech způsobuje jejich křehnutí a lámavost, což prokazují např. četné operační zákroky totální endoprotézy. Příčinou osteoporózy není nedostatek vápníku, který v kostech a kloubech chybí, ale právě deficitní K2. Můžete se tedy doslova ládovat vápníkem, ale pokud nemáte k dispozici katalyzátor, který jej bude transportovat tam, kam patří, nebude vám jeho suplementace k ničemu. A právě tuto úlohu plní zmiňovaná látka.
Abychom měli zdravé kosti, abychom dokázali čelit nádorovému bujení a bránili se mozkové mrtvici a infarktu, měli bychom tento vitamín užívat jako doplněk stravy. Proč? Protože v současné době není v našem jídelníčku běžně přítomen, vyskytuje se pouze v živočišných potravinách – vejcích a mléčných výrobcích od zvířat krmených výhradně přirozenou cestou, tedy trávou. A takové chovy dobytka jsou u nás spíše výjimečné. Dalším zdrojem „ká dvojky“ je fermentovaný sýr natto, který se konzumuje především v Japonsku, a tím výčet zdrojů tohoto vitamínu končí.
K2 společně s vitamínem D mají v těle nesmírně důležitou funkci transportu vápníku do oblastí, kde má být zastoupen, a naopak brání jeho ukládání v arteriích, tedy blokuje jeho usazování v cévách, což je hlavní příčinou mrtvic a infarktů. Zároveň je aktivním činitelem pro kontrolu buněčného růstu, tedy efektivně nás chrání před nádorovým bujením – rakovinou.